Šestý ročník Colours s Radegastem
Na skvělou muziku, letní pohodu a chlazený Radegast lákal návštěvníky i letošní ročník multižánrového festivalu Colours of Ostrava, který se v severomoravské metropoli uskutečnil od 12. do 15. července. Oblíbený festival tentokrát nabídl nejpestřejší program ve své historii a také návštěvnost byla rekordní. Počet návštěvníků překonal již osmnáct tisíc.
Čtyřdenní maraton koncertů zahájila na hlavní scéně u Slezskoostravského hradu romská hip hopová kapela Gipsy.cz. Následovala ji první netrpělivě očekávaná hvězda – mág balkánské hudby Goran Bregović a jeho dvanáctičlenný Wedding & Funeral Band. Hlavními taháky nabitého programu pak byli Gipsy Kings, kapela žhavých romských rytmů, charizmatická rocková zpěvačka Marianne Faithfull, spolupracovnice Nicka Cavea, Micka Jaggera či Toma Waitse, Mando Diao, švédská hvězda kytarové hudby, elektroničtí mágové Coldcut, Richard Bona z Kamerunu či křehké dívčí duo CocoRosie.
Z domácích hvězd na Colours zavítali například Kryštof, Tatabojs, Marie Rottrová, Dan Bárta, Yvonne Sanchez či Divokej Bill. Celkem se během čtyř festivalových dnů představilo více než 100 kapel a DJs všech žánrů – od world music, přes rockovou hudbu až po alternativu.
O správnou letní pohodu všech návštěvníků se postaral i doprovodný program a čepovaný Radegast, který byl opět oficiálním pivem festivalu. V přestávkách velkolepého hudebního svátku bylo možné vyzkoušet taneční workshopy, bubnování a mnoho dalších aktivit nebo třeba navštívit divadelní scénu.
Více k letošnímu ročníku Colours of Ostrava najdete v sekci Fotografie nebo na stránkách festivalu http://www.coloursofostrava.cz/2007/summer/cz/.
Radek Diestler, Lidové noviny
OSTRAVA 16. července 2007 | 8:11
Šestý ročník festivalu se opět těšil o něco vyšší návštěvnosti než loňský. Už ve čtvrtek se v kuloárech mluvilo o osmnácti tisících prodaných vstupenkách a nával, jaký byl toho večera na prvním koncertu, festival nepamatuje.
Fronta před vstupem na výstaviště, kvůli které se musel posunout koncert hlavní hvězdy prvního dne, naznačila, že letošní ročník důkladně prověří kapacitu a možnosti stávajícího areálu.
Obavy z přecpaného prostoru se ale nenaplnily, výstaviště a podhradí Ostravského hradu (a další scény na hradě a uvnitř Ostravy) ještě nějaké rezervy mají. Přesto se zdá, že jestliže budou chtít Colours Of Ostrava mohutnět, budou si muset položit nerudovskou otázku „kam s ním“.
Křehké dámy a šílený gondoliér.
Opět se potvrdilo, že symbióza festivalu a jeho domovského města funguje. Návštěvník, který nechce strávit celý den cestami za hudbou, tu najde mnohá povyražení - a rozhodně ne jen v podobě výpadů do vykřičených „oddělení zábavy“ ve Stodolní ulici, o kterých se pak vyprávějí bohatýrské příběhy.
Festivalu přálo i počasí. Ve čtvrtek sice sprchlo, ale ve snesitelné míře, také sobotní a nedělní výheň se dala přežít. Jen by člověk rád věděl, co strašného se stalo ze čtvrtka na pátek, že pořadatelé ze dne na den opět zakázali vnášení vlastních nápojů v petlahvích do areálu. Jestliže loňský „Kalrz“ (domorodci o festivalu občas opravdu mluví v mužském rodě) kulminoval v neděli večer strhujícím koncertem Roberta Planta, tentokrát byl hlavní důraz kladen na sobotní večer.
Tehdy vystoupili na hlavní scéně, „na asfaltu“ v podhradí, Gipsy Kings, kteří také přitáhli nejvíce lidí. Nezklamali - to ani v nejmenším - na mimořádné zážitky tam ale byli jiní výtečníci.
Byl to hned čtvrteční návrat Gorana Bregoviče s vtipnými citacemi Pochodu padlých revolucionářů a nezbytným Kalašnikovem ve finále. Čtvrteční rozjezdový program byl vůbec dramaturgickou výhrou: kombinace Gipsy.cz, jejichž renomé zaslouženě stoupá, Bregoviče a kapely Kryštof, kterou její Ostravané milují, zafungovalo stoprocentně.
Pátek byl asi nejnabitější. Ne všechno klaplo - Salsa Celtica slibovala zajímavé spojení zdánlivě nespojitelného, ale průnik množin se nekonal. Nejméně tři koncerty lze zařadit k vrcholům festivalu. Byl to démonický Ital Vinicio Capossela, který by zaujal i bez nálepky „italského Waitse“: šílený gondoliér zdatně prznil sladké melodie své otčiny a styly střídal jak převleky.
Byly to i CocoRosie, jakkoli by jim víc slušel dřívější start, a tudíž i méně opotřebované publikum, na půlnoc byl tenhle chod hodně těžký. A z doslechu i závěrečný Coldcut, na nichž přítomní velmi doceňovali kombinaci důvtipných projekcí a svižné hudby.
